V roce 1995, v úsilí spojit všechny mezinárodní taneční organizace a oslavit Mezinárodní den tance společně, vstoupil Taneční komitét ITI/UNESCO ve spolupráci s Mezinárodní taneční radou (CIDD-UNESCO) a Mezinárodní taneční aliancí (WDA). 

Myslím, že tanec oslavuje to, co činí člověka člověkem.

Když tančíme, používáme, velmi přirozeným způsobem, mechaniku našeho těla avšechny naše smysly k  vyjádření radosti, smutku, toho, na čem nám záleží.
Lidé vždy tančili na oslavu zásadních okamžiků života a naše těla nesou vzpomínky na všechny možné lidské zkušenosti.
Můžeme tančit sami, a můžeme tančit spolu.
Můžeme sdílet to, co  nás spojuje s ostatními, i co nás odlišuje od ostatních.
Pro mě je tanec způsob myšlení.
Prostřednictvím tance můžeme ztělesnit nejvíce abstraktní myšlenky, a tím odhalit, co nemůžeme vidět, co nemůžeme pojmenovat.
Tanec je vztah mezi lidmi, spojnice  mezi nebem a zemí.
Neseme svět na svých bedrech.

Myslím, že nakonec každý tanec je součástí většího celku; tanec nemá žádný začátek a nemá žádný konec.

 

Je to povznášející umění, přinášející pokaždé jiný zážitek, umění tolik podobné milování tím, jak na je jeho konci zůstáváme s tlukoucím srdcem a s touhou zažít to příště znovu.

EN / ESP / FR verze poselství